Vztahy Čechů a Němců v Ústí nad Labem

Obsah
I. Úvod – Rok 1848 v Ústí nad Labem
II. Nacionální spory mezi Čechy a Němci
II.a Národní garda v Ústí
II.b První potyčka mezi Němci a Čechy
II.c Liberalismus vs. nacionalismus
II.d Německý sjezd na Větruši
II.e Lokální patriotismus
II.f – Skrytý nacionalismus
II. g – Pád Wolfruma, pád liberalismu
II.h – Spolkový život
II. i – České přistěhovalectví
II. j – Dvojí úřední jazyk
II. k – Formálnost německého nacionalismu
II. l – Josef II.
II.m – Čeština úředně
II. n – Okresní soudce a čeština
II.o – Sokolové ústečtí
II. p – Strach z odchodu
II.r – Všeněmci
III. Závěr
IV. Literatura a prameny


I. Úvod – Rok 1848 v Ústí nad Labem
Prvním větším mezníkem se v nacionálních sporech na Ústecku stal rok 1848. Myšlení obyvatel města se před tímto rokem dá výstižně charakterizovat slovy ze vzpomínek Carla Georga Wolfruma:
„O jakýchkoli politických názorech nebylo ani slechu. Došlo-li ve světě k čemukoli, probíralo se háklivé téma šeptem ve stručných poznámkách. Celkově se však věřilo, že se koneckonců v Rakousku přece jen žije o něco lépe, než například v Německu.“
Francouzská únorová revoluce 1848 se přenesla do dalších zemí Evropy, tedy i do habsburské monarchie. Měšťané se začali politicky angažovat za obecnou liberalizaci života. Byl kritizován kníže Metternich. Konstituce, svoboda tisku, národní gardy a podobně se pomalu dostali ať tak či onak do slovníku všech vrstev. Lidé též prosazovali osobnější zájmy, ať již to bylo zavedení přívozu na Labi, nebo nižší ceny piva.

II. Nacionální spory mezi Čechy a Němci
II.a Národní garda v Ústí
V dubnu Ústečané založili národní gardu. Důstojníky byli zvoleni Wilhelm Klepsch, Emanuel Homolka, Vincenz Klepsch, Anton Strohschneider, Florian Nitsche, Adolf Hüber, Wenzel Werner, Carl Mennert. Starosti od počátku vyvolávalo vyzbrojení gardy, jehož cena vyšplhala do astronomické výše. Konečně se v červenci díky jisté podpoře magistrátu podařilo tuto záležitost z části napravit. Garda si mohla opatřit na padesát pušek. Později byl za velkého jásotu obyvatel vysvěcen gardový prapor s vyobrazením zemského patrona sv. Václava a městským znakem. Během revolučního roku narůstalo nacionální cítění českých i německých obyvatel. Společná touha po liberalizaci poměrů se nakonec transformovala nejprve v národnostní nepochopení, jež v následujících desetiletích přerostlo v nacionální nesnášenlivost, která dodnes zcela nevymizela.

II.b První potyčka mezi Němci a Čechy
První národnostní potyčka rozbouřila Ústí již během masopustu 1848. To měl údajně českým dělníkům ze stavby železnice jejich předák slíbit peněžní odměnu, když napadnou německé účastníky masopustního průvodu. Svou roli tu ovšem pravděpodobně sehrál i sociální podtext. Nicméně, německá vlastivěda i Carl Georg Wolfrum událost jednoznačně interpretují jako nacionální.

II.c Liberalismus vs. nacionalismus
Myšlení Ústečanů nacionálně hodně ovlivňovali němečtí studenti, projíždějící do Vídně a zpět do Saska či Pruska. Valná část německého obyvatelstva však v předrevoluční monarchii preferovala liberalismus před národnostní otázkou. Tomuto smýšlení ale v Ústí udělal konec Německý spolek z Teplic, jenž zorganizoval 18. června na Větruši velkou schůzi. Počet jeho účastníků tehdy odhadnuli až na pět tisíc.

II.d Německý sjezd na Větruši
Přítomni byli i někteří význačnější političtí představitelé, např. dr. Göschen, předseda německého spolku v Lipsku, nebo profesor dr. Heinrich Wuttke. Oba mimo jiné hovořili o posílení německého vědomí ve velkoněmeckém duchu. Další významný Sas, Marschall von Biberstein z Drážďan, pozdvihl jednu z velkoněmeckých vlajek se slovy: „Tuto vlajku vám přinesli Sasové, noste ji na památku této slavnosti sbratření.“
Během schůze přišla zpráva o porážce povstání v Praze a zatčení Petra Fastera a barona Franze Villaniho. Dr. Göschen obratem navrhl zaslání oslavného dopisu knížeti gen. Windischgrätzovi. Na setkání Němců potom 28. června 1848 reagoval prof. J. A. Helfert v Prohlášení k ústeckým mužům, otištěném v Prager Zeitung, kdy varoval před snahami připojit severní Čechy k Sasku.

II.e Lokální patriotismus
Velká část německých obyvatel v Ústí nad Labem naštěstí měla lokálně patriotické pohnutky, spojené se zemským vlastenectvím. S rokem 1849 pak došlo ve městě k postupné rezignaci na politickou aktivitu. Tehdy ještě bylo oslaveno výročí konstituce a vzpomenuto na oběti vídeňské revoluce. Následujícího roku vstoupila v platnost nová správní reforma, roku 1851 byla ukončena činnost národních gard. Výzbroj ústecké, čítající 1 prapor, 61 pušek, 70 bajonetů a 4 bubny musela být odevzdána úřadům.

II.f – Skrytý nacionalismus
Nacionální faktor pak načas zůstal v letargii díky vnitropolitické situaci – neoabsolutismus v monarchii i hospodářskému rozmachu města. V druhé polovině 19. století se však znovu probudil k životu. Přispěla k tomu porážka v Itálii, hrozící státní bankrot, pád Bachova neoabsolutismu i liberálnější kroky vlády.
Vzhledem k polovičatosti politického vývoje ale začalo zvedat národnostní vření. Česká strana prosazovala, byť umírněně, své emancipační požadavky, a tak definitivně zmizela představa Čechů jako součásti německého národa.

II. g – Pád Wolfruma, pád liberalismu
Válka s Francií a sjednocení Německa pod Pruskem zpočátku vyvolalo zdrženlivé komentáře. Ve svém Aussiger Anzeigeru se takto vyslovil i sám Carl Georg Wolfrum. Krátce poté však myšlení části německých občanů směřovalo nacionálnímu cítění. Což ovšem vedlo nakonec k odporu proti Wolfrumovi coby představiteli původně pružné liberální ústavní strany, v té době ovšem spíš neschopné reagovat na vzniklou situaci.
Ve městě po roce 1870 vznikl stejně jako jinde mladoněmecký okruh. Do čeal se mu postavili Dr. Karl Pickert a Dr. Alfred Knoll, kteří vůči Wolfrumovi zformovali opozici. Pickerta navíc roku 1870 zvolili do říšské rady, kde od roku 1867 zasedal Wolfrum. O rok později Mladoněmci vytvořili vlastní parlamentní tzv. pokrokový klub a Knoll začal národ stavět nad ústavu.
Vzrůst nacionalismu a antisemitských názorů vybičoval krach na burze roku 1873 a hospodářská krize. Tento vývoj nakonec Wolfruma z politiky vytlačil a v roce 1878 neuspěl ve volbách.

II.h – Spolkový život
Na profilování německého, ale i českého národního povědomí měl od šedesátých let 19. století spolkový život. V Ústí pak už roku 1881 vznikla první mužská organizace. Tělocvičné spolky se ovšem věnovaly i další činnosti. Roku 1861 mimo jiné vyhlásily sbírku na ústecký pomník zakladatele Turnvereinu Ludwiga Jahna.

II. i – České přistěhovalectví
V tomto období rostlo české přistěhovalectví do města. Díky tomu v roce 1874 vznikla Česká vzdělávací beseda, od roku 1876 už jen Česká beseda. Od ní se odštěpil spolek Netopýr. Stejně tak od roku 1878 pracoval čtenářský spolek Rovnost. Aktivita všech těchto spolků neustále vzrůstala, za vrchol jejich práce lze považovat založení menšinové české školy v Krásném Březně v roce 1897, obdobný pokus v Předlicích ovšem selhal. Další česká škola existovala v Chabařovicích.

II. j – Dvojí úřední jazyk
Od sedmdesátých let Ústí zachvátili všechny konflikty, jež s sebou přinášel v letech následujících boj o dvojí úřední jazyk. Ztroskotal především na požadavcích Čechů, neboť jejich uvedení do života by v podstatě znamenalo rakousko-české vyrovnání, v té době nemyslitelné, jakkoli si habsburská monarchie uvědomovala své mnohonárodnostní složení.

II. k – Formálnost německého nacionalismu
Německý nacionalismus se navenek projevoval velice formálně. Nacionalisté nosili jednak německé barvy, tedy černo-červeno-zlatou, takto orámovaný občas vycházel dokonce i Aussiger Anzeiger, jednak chrpy v klopě, což byla oblíbená květina německého císaře. Zdejší Němci též nekriticky obdivovali kancléře Bismarcka. Německo ale mělo pro národnostní třenice Rakouska-Uherska pramálo pochopení, a tak sympatie k němu poněkud opadly, ne však úplně. Dlužno dodat, že úřady mocnářství na podobné aktivity shlížely s velkou nelibostí.

II. l – Josef II.
Symbolem němectví se pro mnohé Ústecké Němce stal císař Josef II. Příčinou toho byla dezinterpretace jeho snah prosazovat němčinu. Šlo mu totiž spíš o centralismus, nikoli o byrokratismus, či nacionalismus. Josefské hnutí započalo v polovině sedmdesátých let, vrcholilo v letech osmdesátých a zcela ztratilo svůj význam v letech devadesátých.
V roce 1885 pak zdejší Němci postavili císaři pomník. Slavnost k této příležitosti zorganizovanou ovšem nehodnotili lichotivě jak Češi, tak moc úřední.

II.m – Čeština úředně
Když Eduard hrabě Taafe, jenž se roku 1879 stal ministerským předsedou, podpořil Čechy, aby je získal pro věc mocnářství a souhlasil s vydáním Stremayrových jazykových nařízení z roku 1880, jež podstatněji posílila český jazyk jako úřední řeč, ostrý německý nesouhlas na sebe nedal dlouho čekat.
Proti nařízení se zvedly protesty od obecního výboru, okresního zastupitelstva a o svatodušních svátcích máme doloženu i protestní demonstraci.
Protesty v celé zemi gradovaly v pouličních bitkách. Vyvrcholily 29. června 1881 bitkou v pražské chuchelské zahradní restauraci. Ústecký tisk pak přinesl informaci, že mezi poraněnými německými studenty se ocitl Heinrich Lumpe, pozdější zakladatel ptačího Lumpeparku, budoucí ústecké zoo. Při rvačce dostal ránu kamenem do hlavy.
Noviny pak také popisovali rvačku v zahradní restauraci v Dolních Zálezlech. Hosté se servali o dívku, ale Češi i Němci ji interpretovali jako potyčku s nacionálním podtextem.
Jako další příklad nepokojů lze jmenovat zdevastování České besedy německými turnery v roce 1888 a roku 1889 její úřední uzavření.

II. n – Okresní soudce a čeština
Je ovšem pravda, že do úřadů v některých případech byli dosazování čeští úředníci pro svou znalost obou jazyků, například r. 1882 okresní soudce.
I v následujícím desetiletí pokračoval a vrcholil v národnostní problematice spor o jazyky. Národnostní boje navíc doprovázely i sociální konflikty.
Roku 1895, dvě léta po pádu Taafeho vlády se stal předsedou vlády hrabě Kazimír Badeni. Pokusil se vyřešit českou problematiku jazykovými zákony, které měly povolit i tzv. vnitřní úřadování v češtině. To ovšem vzbudilo u Němců doslova protičeskou hysterii. Český nacionalismus jim oplácel neméně ostře a nekulturně.
Další nárůst českého obyvatelstva v Ústí přivodil situaci, kdy národnostní bitky patřily ke každodennímu životu.
Putovní shromáždění Vereinu für die Geschichte der Deutschen in Böhmen vyvrcholilo nacionalistickými vášněmi 18. května roku 1896 při slavnosti u pomníku Josefa II. V srpnu téhož roku, zprvu z moci úřední zakázaný, obdobně hystericky vyvrcholil i sjezd Sokola.

II.o – Sokolové ústečtí
Tělocvičná jednota Sokol v Ústí vznikla 14. října 1894 v sále bývalého Steinova hotelu v dnešní Revoluční ulici. Prvním jeho starostou F. Pavlásek, jeho náměstkem F. Motyčka, náčelníkem H. Bališ, jednatelem F. Bukovský a pokladníkem K. Stein. Členy Sokola se ponejvíce stávali čeští dělníci a řemeslníci. V březnu 1895 připravili první domácí cvičení a 12. května téhož roku složili všesokolský slib. Ústecký Sokol však patřil k poměrně slabé organizaci, členskou základnu čítalo asi 20 mužů, k nimž se přidalo pár žen. Za první světové války činnost Sokola zakázaly úřady, nařízení padlo až roku 1918.

II. p – Strach z odchodu
Badeniho jazyková nařízení městská rada takřka okamžitě komentovala rezolucí. Aussiger Anzeiger i Elbezeitung pak po celou dobu přinášely obšírné články o této tematice. Městský radní, lékař a vlastivědec Alexander Marian vyslovil dokonce obavy, že by kvůli prosazení zákonů museli Němeci nakonec zcela opustit zemi, aby si našli novou existenci. Naionalismu podlehla i místní sociální demokracie. Svědčí o tom jejich účast na mnohatisícové demonstraci německého obyvatelstva v neděli 28. Listopadu 1895. Jejich zástupce Franz Beutel ale o zákonu hovořil jako o porušování principu lidské svobody, nikoli o principu nacionálním (sociální demokraté se jinak na české i německé straně při různých příležitostech snažili o sblížení obou národů) a apeloval na buržoazní strany, aby dělnictvo nepodvedly a nezpůsobily tak revoluci. Když se večer rozšířila zpráva o Badeniho demisi, město oslavovalo.

II.r – Všeněmci
Když ve volbách na přelomu let 1900/1901 získala velké množství mandátů strana Všeněmecké sjednocení poslanců, stal se Georg von Schönerer, autor hesla „Los von Österreich (Pryč od Rakouska)“ z roku 1878, hegemonem německého nacionalismu a navíc ještě apoštolem antisemitismu.
Tiskovým orgánem této strany se na Ústecku stal Aussig-Karbitzer Volkszeitung. Ústí samo díky pružné nacionální politice starosty Ohnsorga naštěstí zůstalo bezprostřednímu vlivu Všeněmců ušetřeno.

III. Závěr
Ústí jako převážně německé město většinou reagovalo v souladu s náladami a cíli německého obyvatelstva a jeho představitelů v celostátním měřítku. Přesto však nutno podotknout, že část obyvatelstva nejspíš zůstala k nacionálním vášním lhostejná. Vzájemné sblížení zčásti hledali třeba sociální demokraté, ale i někteří podnikatelé si uvědomovali i bez jazykových nařízení potřebu znalosti českého jazyka i fakt, že nacionalismus je ve skutečnosti vážnou překážkou k podnikání a obchodu. Události však nabraly svůj spád bez ohledu na rozum.
Nacionalismus a národnostní třenice nabrali na skutečné síle po první světové válce, přičemž vyvrcholily před druhou světovou válkou na straně německé odtržením Sudet a po druhé světové válce na straně české odsunem Němců do Německa.

IV. Literatura
Vladimír Kaiser a kol., Dějiny města Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 2005, on-line: http://www.usti-nl.cz/dejiny/19stol/ul-5-12.htm; http://www.usti-nl.cz/dejiny/19stol/ul-5-13.htm; http://www.usti-nl.cz/dejiny/19stol/ul-5-15.htm; http://www.usti-nl.cz/dejiny/19stol/ul-5-16.htm; http://www.usti-nl.cz/dejiny/19stol/ul-5-17.htm; http://www.usti-nl.cz/dejiny/19stol/ul-5-18.htm.
Hans Peter Hye, Spolky - fenomén "dlouhého" 19. století, in: Německý spolkový život v Čechách 1848-1918, katalog k výstavě, Ústí n. L 1994, s. 7n.
Týž, Bürgerlichkeit im Spiegel des Vereinswesens am Beispiel der nordböhmischen Stadt Aussig (Ústí n L.)
Václav Houfek, Vladimír Kaiser, Spolkový život na Ústecku v letech 1848-1938, in: Německý spolkový život s. 1n.