Existuje-li zcela čisté, tak říkajíc modelové, programové dílo pozdního impresionismu, potom je to tento obraz Clauda Moneta z roku 1900. Nikoliv ten o čtyři roky starší a mnohem známější. O čem tedy konkrétně oba obrazy vypovídají? Domníváme se, že zcela nejvíce o Monetových postojích k životu.
 |
| Claude Monet, Japonský most v Giverny 1895/96 |
V obou obrazech vidíme, nakolik byl osud malířův spjat s osudem impresionismu. Claude Monet jej stvořil. ON byl impresionismus. Ač měl mnoho pokračovatelů, nikdo před ním, ani po něm nikdy tak čistě necharakterizoval svým dílem to, co impresionismus znamená.
Zamysleme se tedy nad nimi.
Domníváme se, že z prvního obrazu je patrné, že si Claude Monet v době jeho vzniku daleko více vážil věcí hmotných. Tedy poct a majetku, jež se mu staly zadostiučiněním za prvotní odmítnutí jeho Imprese, východu slunce. Právě tento postoj jakoby podvědomě zachytil v kompozici prvního obrazu z roku 1896.
Teprve později, se zhoršujícím se zrakem, jež pro něj coby pro malíře má vrcholnou důležitost a s vědomím, že již není mladý, Monet jakoby pochopil, jak plytká světská sláva ve srovnání s tím, co má opravdovou důležitost, ve skutečnosti je.
Díváme-li se na obraz z roku 1900, můžeme toto poznání sdílet s ním.
Na celkové kompozici obou prací si nelze nevšimnout, že to, co na obraze prvním stojí v centru dění, se na druhém dostává kamsi do pozadí, zcela mimo pozornost, jako věc naprosto podružná. Jakoby ji Monet namaloval z nutnosti, jelikož se s ní už nic nedá udělat, když už tam jednou stojí.
Na obou obrazech Monet zachytil svou zahradu v Giverny. Jenže v obraze starším není tak důležitá, jako její centrální prvek, most, vystavěný zcela ve shodě s dikcí tehdejší módy, okouzlené Orientem a Dálným Východem. Ne, tou dobou Monet ještě nedospěl k moudrosti stáří. Podléhal módě a sám byl módním.
O pět let později však již Monet daleko víc klade důraz na rostliny, jež v zahradě rostou. Hra světla a přirozená krása květin podél cesty okolo jezírka dostávají na obraze nejvíce prostoru. Co v případě prvním má sloužit spíše k dotvoření celé kompozice a postupně zraky diváka dovést k leitmotivu, ve verzi pozdější na sebe zcela strhává pozornost svou nezvyklou výrazností.
 |
| Claude Monet, Zahrada v Giverny 1900 |
Z obrazu jakoby se vytrácel nějaký konkrétní námět. Mladická nálada a dojem životnosti se mění v jistou melancholii a smutek. Tahy štětce jsou mnohem ostřejší. Květiny, spíše tušené, než skutečně viděné, též světlo na cestě k mostu svou krvavě rudou barvou zcela uzurpují veškerou pozornost toho, kdo si obraz prohlíží.
Až nás nutí k zamyšlení, proč? Nevyhnutelně nás musí napadnout, že Monet trpěl jistou vnitřní rozervaností a nejistotou, jíž, opět podvědomě, vykřičel do celého světa obrazem. Jakoby chtěl zvolat: „Toto je má rozdrásaná rána, právě tudy přichází do mého života utrpení!“
Cítil snad už tehdy, že za pár let ztratí svého syna a druhou ženu? Tušil, že by nakonec mohl ztratit i svou zahradu, anebo možnost těšit se z její krásy?
Nevíme.
Co ale víme zcela jistě, že žádný jiný obraz Monetův nevyjadřuje Impresi tak silně, jako právě tento. Neboť je-li obraz první „obyčejnou“ módní japanerií, ten druhý máme za impresionismus samotný.
Žádné komentáře:
Okomentovat