Obsah
I. Úvod
II. Chuchelská pranice
III. Rozdílné interpretace
IIIa. Zpráva deníku Bohemia
IIIb. Zpráva Národních listů
IV. Rozbor textů
V. Závěr
VI. Literatura, Prameny
I. Úvod
Českoněmecký
spor má své kořeny dlouho před revolucí roku 1848. Pomalu k němu dorůstal
během předchozích staletí, aby pak během revolučního roku nezadržitelně vyrostl
do stavu, setrvalé vzájemné nechuti, až nenávisti.
Jestliže
ale před revolučním obdobím existoval jakýsi česko-německý intelektuální spor,
pak jej revoluce 1848/1849 prohloubil strach z budoucnosti, kterou si oba
národy obzvlášť v Čechách představovaly zcela odlišně.
Češi
chtěli získat vliv na dění v rakouské monarchii, proměněné na federalistických
a austroslavistických principech. Naopak čeští Němci snili o velkoněmeckém
sjednocení, včetně českých a alpských zemí. Představy Čechů a Němců, týkající
se blízké politické budoucnosti byly zcela protichůdné a nedávaly žádný prostor
ke smíru. Krizi vztahů prohlubovala i nešikovná politika císařské vlády, která
přistupovala ke každému národu odlišně, příkladem toho může být vyhovění
uherským požadavkům a takřka neústupný postup proti Čechům, ale i Němcům.
Události
revolučního roku a poté následujících období změnily nejasné pocity národní
sounáležitosti ve zřetelné sebeuvědomění obou národů a v politický program. Lze
říci, že revoluce v Rakousku a v českých zemích napomohla ke zformování obou
národů a definovala politické chápání pojmu „národ“ v duchu nacionalismu. Proti
němu, jak předpovídal František Palacký v roce 1849, bylo zbytečné „… všechno
stavění hrází,“ jelikož „… všeliké výmysly a prostředky lidské proti němu
neměly by lepšího účinku nežli foukání proti větru, kterýmž jeho směr ani odvrátiti
ani změniti se nedá.“ [1] Notoricky známé je Palackého tzv. Psaní do Frankfurtu[2], v němž odmítl zúčastnit se těchto voleb s tím, že podstata českého snažení o vlastní identitu by tímto byla smazána.[3]
Během revoluce Češi a Němci prožívali dramatický politický rozchod, který se v 60. letech 19. století po obnovení ústavnosti a prohloubení politické liberalizace změnil v neustále trvající státoprávní a národnostní boj, v němž aktivněji vystupovali Češi, jelikož chtěli změnit jim nevyhovující podmínky. Od 60. let 19. století koncept národní identity zvítězil jak na české, tak i na německé straně, aby přivedl v roce 1918 habsburskou monarchii k pádu a o dvacet let později Evropu k patologickým excesům během 2. sv. války.
Během revoluce Češi a Němci prožívali dramatický politický rozchod, který se v 60. letech 19. století po obnovení ústavnosti a prohloubení politické liberalizace změnil v neustále trvající státoprávní a národnostní boj, v němž aktivněji vystupovali Češi, jelikož chtěli změnit jim nevyhovující podmínky. Od 60. let 19. století koncept národní identity zvítězil jak na české, tak i na německé straně, aby přivedl v roce 1918 habsburskou monarchii k pádu a o dvacet let později Evropu k patologickým excesům během 2. sv. války.
II. Chuchelská pranice
Pnutí
mezi oběma národy přiživila Stremayrova jazyková nařízení. Ty roku 1880, 19.
dubna pro Čechy a 28. dubna pro Moravu, vydala vláda Eduarda Taaffeho (ministr
vnitra Eduard Taaffe a ministr spravedlnost Karl von Stremayr). Zajišťovala
rovnoprávné postavení češtiny pro komunikaci se státními úřady. Podle nich byl
státní úřad povinen odpovědět na žádost v jazyce podání.
Název
pro incident v Chuchli z úterý 28. června 1881, tedy Chuchelská pranice,
též Chuchelská bitka, Chuchelská řež, německy Kuchelbader Schlacht, se jako
název pro tento incident ustálila v roce 1930, kdy vydal svou
stejnojmennou reportáž Egon Erwin Kisch.
Ten
den napadli německé studenty čeští studenti ve výletní horní restauraci
v Chuchelských lázních. [4]
Jejich bitka souvisela s bojem o rozdělení pražské Karlo-Ferdinandovy
univerzity, k němuž došlo následujícího roku. Několik německých studentů bylo
zraněno, mezi nimi i Heinrich Lumpe z Ústí nad Labem, budoucí zakladatel
Lumpeparku, pozdější zoo.
Vyučující
na Karlo-Ferdinandově univerzitě původně přednášeli v latině. Nahradila ji
postupně němčina. Od roku 1748 se přednášelo již jen v němčině. V 60. letech
již ale v Praze převažovalo českojazyčné obyvatelstvo a proto čeští politici
usilovali o dvojjazyčnost univerzity.
Rakouská
Říšská rada nakonec rozhodla 31. května 1881 o rozdělení univerzity na českou a
německou část. To ovšem němečtí i čeští studenti odmítli. Němci měli obavy, že
jejich část univerzity ztratí význam, obdobně jako u Polytechnického institutu
rozděleného v roce 1869. Čeští studenti si pak rozdělení nepřáli, jelikož měli
na škole většinu od roku 1870. Situaci od poloviny června 1881
zkomplikovalo nacionálně rozbouřené ovzduší během, když při volbách do obchodní
komory v Praze kvůli volebnímu řádu neměli Češi žádnou šanci získat v ní
výraznější zastoupení. Napětí dostoupilo vrcholu v pondělí 27. června 1881 po
zveřejnění výsledků voleb do obchodní komory. Ten den navíc začínala výroční
slavnost německého studentského svazu Corps Austria, spojená s demonstrativní
jízdou městem v uniformách svazu. To Češi považovali přirozeně za provokaci, a
studenti obzvlášť. V úterý se strhla ona chuchelská řež. Její průběh je
dost popsán v dobovém tisku. Rozdílná interpretace události je pro danou
dobu typická.
III. Rozdílné interpretace
IIIa. Zpráva deníku Bohemia
(originál: Blutige Krawalle, in: Bohemia
54/177, 29. 6. 1881, s. 5–6, přeložil Tomáš Okurka)
Krvavé výtržnosti
Výtržnosti, které se už delší dobu
obracejí z české strany proti zdejším příslušníkům německých studentských spolků, se včera
odpoledne opět opakovaly. Tentokrát byla místem konání Chuchle, oblíbené výletní místo
Pražanů. U příležitosti dvacátého výročí založení tam včera v 10 hodin dopoledne akademický
spolek Austria, další pražské spolky a zástupci právě zde přebývajících spolků podnikli výlet
zvláštním parníkem. Společnost se usadila v zahradě horní restaurace a dobře se bavila.
Odpoledne tam zahrála kapela 36. pěšího pluku, kterou si spolky objednaly, a do zahrady přišlo
také několik dam a příbuzných členů spolků. Podezřelé bylo, že před vchodem do zahrady
restaurace hlídal četník s nasazeným bajonetem a kromě něj bylo možno spatřit ještě další
četníky rovněž s nasazenými bajonety. Důvod tohoto opatření byl brzo jasný. Očekávala se
totiž opět demonstrace proti německým studentům, a toto očekávání se bohužel potvrdilo.
Neboť okolo půl čtvrté začali do chuchelských hostinců přicházet po rotách čeští studenti, a
když bylo ve všech zcela plno, táhli v několika skupinách do zahrady, ve které seděli členové
Austrie se svými hosty. Náhle se strhnul prudký déšť, členové Austrie se schovali na verandě,
zatímco čeští studenti odešli do vestibulu hlavní budovy. Když čeští studenti vytvářeli
stále mohutnější zástup a začali urážet německou společnost, odebrali se dva němečtí
studenti do Prahy na místodržitelství, aby tam vyhledali pomoc. Do Chuchle byl vyslán jeden
komisař a jeden oddíl četnictva. Mezitím dorazil do Chuchle také nespočet dělníků. Déšť
ustal, čeští studenti se usadili v zahradě a začali zpívat české písně. Obzvláště důrazně zaznělo
„Hrom a peklo našim zrádcům“. Němečtí studenti se chovali zcela klidně a nedbali řvaní
provokujících Čechů. Po několika národních písničkách zazpívali Češi také národní hymnu
[rakouskou – pozn. T. O.], zvedli se ze svých míst a smekli. Později řekli německým
studentům, že měli také vstát, když oni (Češi) zpívali hymnu. Němci prohlásili, že si nenechají nic nakazovat,
ale aby příliš nenarušovali mír, pověřili kapelníka, aby zahrál opět hymnu, kterou
potom němečtí studenti nadšeně zpívali. Tak panoval po krátkou dobu klid. Náhle
přiletěl z míst, kde seděli čeští studenti, mezi německé studenty kus dřeva, aniž by někoho
vážněji zranil; ve stejnou dobu se ozvaly výkřiky proti členům studentských spolků: „Čepice
dolů“, kterážto výzva nebyla vyslyšena. K princi Janu Thurn-Taxisovi, který pobýval mezi členy
studentských spolků, opakovaně směřovaly výkřiky „zrádce národa“ a „pereat“. Na
opakovanou žádost německých studentů, aby četnictvo zjednalo pořádek, nechal
komisař rozmístit na 20 četníků mezi členy studentských spolků a Čechy. Poté se ozvaly výkřiky:
„Němečtí psi, domů!“. Mezi německé studenty byla vhozena sklenice, která zranila pana
JUDr. Heinricha Feitise a konseniora spolku Saxonia pana Angerera z Vídně, který zde byl
jako host. Touto sklenicí započal všeobecný déšť sklenic. Němečtí studenti se pokoušeli
chránit před zraněním tak, že drželi nad svými hlavami židle a ustupovali. Aby unikli napadení,
rozhodli se, že pod ochranou četnictva nastoupí na parník a vydají se na cestu zpět. S
židlemi nad hlavami se snažili dostat se skrz zfanatizovaný dav k lodi. Ale i tohoto posledního
ochranného prostředku, totiž židle, se museli po protestování přispěchavšího hostinského
vzdát. Když prchali, létaly na ně sklenice, lahve, kameny, přičemž německý technik pan
Lumpe byl zasažen do hlavy těžkým kamenem a padl v bezvědomí k zemi. Náhodou byl poblíž
MUDr. Sievert z Greifswaldu (Prusko), jenž muže v bezvědomí, jehož zranění je vážné,
zvedl a odnesl k lodi. Německému právníkovi panu Pickovi byla zasazena klackem do hlavy
tak silná rána, že také upadl do bezvědomí. Poté co se opět probral, začal jím jeden Čech
lomcovat a tlouci ho. Jeho zranění, stejně tak jako dalších dvou Němců, je rovněž vážné.
Zatím utíkali neorganizovaným úprkem členové studentských spolků přes železniční
náspy, pole, silniční náspy k zalesněným svahům, neustále pronásledováni hulákáním a
házením kamení ze strany fanatické lůzy. Jen málo uprchlíků vyvázlo se zdravou kůží. (...)
V předchozím textu jsme vylíčili události tak klidně a objektivně, jak jen bylo možné, a
zdržíme se zatím jakéhokoli dalšího soudu. Nezaujatí čtenáři si sami budou umět učinit
vlastní úsudek. Plody „usmiřovací éry“ začínají zrát.
IIIb. Zpráva Národních listů
(Národní listy 21/155, 29. 6. 1881, s.
2.)
Nezdařená buršácká demonstrace
Po Praze kolovala včera zpráva,
všeobecně rozšířená, že buršové hodlají podniknouti demonstrativně výlet do Chuchle. Aby se
k této demonstraci jak náleží připravili, seprali se k 5. hodině ranní, když vyšli z
konviktského sálu ze slavnostního komersu, blíže paláce hraběte Clam-Gallasa s tiše okolo
jdoucími občany. Pochodili však špatně, musiliť se dáti po důkladném výprasku na útěk, zanechavše
své livancové cerevisky na bojišti. Zároveň byla nalezena hůl, v níž byla ukryta dosti
dlouhá dýka. Včera dopoledne podnikli buršové v maškarním svém obleku po parníku výlet
do Chuchle počtem asi 30, k nimž se přidružilo také několik dam. Odpoledním vlakem
odjelo dráhou do Chuchle asi 20 buršů, majíce s sebou hudební kapelu pluku Ziemieckého.
Buršáci měli objednanou hostinu ve velké restauraci v lázních, kdež u připravených stolů
zasedli. Kuvertů bylo objednáno 80, tolik buršáků však nepřibylo. Odpoledne přijelo také
několik set Pražanů, zejmena studentů a jiných intelligentních mužů, kteří taktéž v
restauraci zasedli za stoly. Demonstrativní výlet buršáků do ryze české obce pobouřil nemálo
uvědomělé občanstvo jak z Chuchle, tak z okolních obcí, které houfně k restauraci se sbíhalo a
hlasitým spůsobem svou nevoli dávalo na jevo nad drzým počínáním buršů. Buršáci počínali
si čím dál tím vyzývavěji. Tím časem dožádali Čechové zeměpanského komisaře, aby dal
hráti rakouskou hymnu. Obecenstvo české obnažilo hlavy a vyslechlo rakouskou
hymnu stojíc, kdežto buršáci zůstali ostentativně seděti a nesmekli. To popudilo rozdrážděnou
mysl občanstva tím více. Vyzvali buršáky, aby smekli a když někteří dali se do hlasitého
smíchu, voláno se všech stran, aby se vzdálili. Mezi tím shromáždilo se před restaurací veliké
množství obecenstva, které zaujalo naproti buršákům hrozivé postavení. Po 7. hod. hodil
nějaký buršák sklenici do středu českých studentů. Sprosťáctví toto nezůstalo bez odvety a
nyní házeny sklenice s obou stran. Buršáci byli nuceni zalézti pod stoly a zabarikadovati se
stolicemi. Sklenic bylo rozbito mnoho a konečně byli nuceni buršové kapitulovati a dáti se na
útěk. Menší část buršů dala se na útěk směrem k letnímu nádraží, kdež buršové zeď
přeskočili. Obecenstvo hrnulo se za nimi. Buršové dali se zahradami a polemi na útěk, jsouce
občany okolních obcí pronásledováni. Tak skončila v Chuchli vyzývavá buršácká demonstrace.
IV. Rozbor textů
Oba
texty jsou nacionalisty zabarvené. Oba také mají snahu za viníky označit „ty
druhé“. Z tónu, jakým jsou články psány, je také patrné, že Němci byli
biti a Češi bili. Jinými slovy, že Němci dostali „na držku“ a Češi vyhráli.
Německý
text je totiž podivuhodně střízlivý a psán rádoby nestranným stylem, který
ponechává na čtenáři, aby si „udělal obrázek sám“. Má také vyvolat dojem české
zpupnosti a českého utlačování Němců. Češi jsou líčeni jako krvelačné bestie,
které hledali příležitost, jak váženou a mírumilovnou společnost napadnout.
Zcela opomíjí fakt, že svolat setkání německého spolku do ryze české Chuchle
může být Čechy považováno skutečně za provokaci. Navíc ještě v německých
krojích. Ostatně, vyústění setkání se dalo očekávat, už den dopředu se
čeští studenti a Češi obecně svolávali inzerátem v Národních listech a ani
četnictvo nic neponechalo náhodě a poslalo sem jednotku, která měla shromáždění
ochraňovat. Domnívám se však, že četníci se při poskytování ochrany příliš
nepřetrhli. Snad aby příští rok "buršáky" nenapadlo sem jezdit zase provokovat.
Český
tisk pak také jednoznačně spolkové setkání v Chuchli za provokaci
považoval. Popisuje, jak buršové provokativně pochodovali ulicemi, obtěžovali kolemjdoucí
a napadali je. Každý nejapný kousek izolované skupinky několika výtržníků
označuje za plánovitě připravený a zpupný. Text pak naznačuje, že chuchelská
pranice byla logickým vyústěním sledu událostí. Takřka se dme pýchou nad
vítězstvím českých vlastenců.
Zajímavé
je, že oba texty v pasáži o zpěvu rakouské hymny popisují, jak ti, či oni,
zpívali rakouskou hymnu nadšeně, zatímco ti druzí se při ní chovali urážlivě.
V tomto směru je český text jednoznačný, a zcela tím manipuluje nejen
čtenáře, ale i případného vyšetřovatele incidentu v tom smyslu, že
loajalita pisatele i Čechů patří zcela císaři a domu rakouskému.
Německý
text se pokouší o totéž ale více neobratně, pasáž: „Němci prohlásili, že si nenechají nic nakazovat, ale aby příliš
nenarušovali mír, pověřili kapelníka, aby zahrál opět hymnu,“ naznačuje
spíš, že hymnu dali zahrát kvůli udržení klidu a z povinnosti, než ze
skutečné loajality a nadšení. I tady je, dle mého názoru, patrná reakce na
poměrně nedávné sjednocení Německa a Pangermánské nálady Němců v
podunajské monarchii.
Je
třeba podotknout, že píseň „Hrom a peklo“, zmiňovaná v německém textu, je
ve skutečnosti „Hej, Slované“.
V. Závěr
Ačkoliv
národnostní napětí v Praze kvasilo stále, incident byl prvním, který si
obě strany naplánovaly. V jeho důsledku pak skončily diskuse o dělení
univerzity a ta byla v následujícím roce rozdělena.
K bitce
došlo 17 dní po otevření Národního divadla a měsíc a půl před jeho požárem. Dodnes
existují konspirační teorie, které souhru náhod dávají do souvislosti s
národnostním napětím. Někteří čeští studenti byli za účast na aféře vyloučeni z
univerzity[5] a
bylo jim znemožněno další akademické působení. Bitka vztahy mezi českým a
německým národem jen zhoršila. V Hostinném například reagovali Němci na zprávu o bitce
tak, že začali vykazovat Čechy z hostinců. Kvůli tomu se tam česká menšina
semkla a založila svůj první spolek. Zahajovací schůzi Němci narušili vniknutím
do hostince, kde se konala.[6]
VI. Literatura, Prameny
ZNOJ
Milan, HAVRÁNEK Jan, SEKERA Martin (ed.), Český liberalismus. Texty a
osobnosti,
Praha 1995, s. 40–47,
PALACKÝ
František, Psaní do Frankfurtu, dostupné on-line:
http://texty.citanka.cz/palacky/isr2-a.html,
KAISEROVÁ
Kristina, Dějiny města Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1995, dostupné on-line: http://www.usti-nl.cz/dejiny/19stol/ul-5-12.htm,
Chuchle
Malá XVI., Franta Žáček, František Stehlík: Historický a orientační průvodce
Prahou, nakladatelství Františka Stehlíka, 1929, též web Obce Velké Prahy,
1998,
Ondřej
Vašata, První český spolek v Hostinnném – Česká menšina ve městě v letech
1884–1918,
LAUBE
Roman, Vltavské parníky ve střetnutí u Chuchle roku 1881. In: Miroslav Hubert
ed.: Lodě a plavba na střední Vltavě. Praha 2008, s. 101-106.
Čapka
František, Dějiny Zemí Koruny České v datech III. vydání, Praha 1999.
[1] ZNOJ Milan,
HAVRÁNEK Jan, SEKERA Martin (ed.), Český liberalismus. Texty a
osobnosti,
Praha 1995, s. 40–47.
[2] PALACKÝ
František, Psaní do Frankfurtu, dostupné on-line:
http://texty.citanka.cz/palacky/isr2-a.html
[3] KAISEROVÁ
Kristina, Dějiny města Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1995, dostupné on-line: http://www.usti-nl.cz/dejiny/19stol/ul-5-12.htm
[4] Chuchelské
lázně, In: Památky, městská část Praha-Velká Chuchle