Následky třicetileté války v Ústí nad Labem

Obsah
I. – Úvod
I.1 – Třicetiletá válka a Ústí
I.2 – Stírání rozdílů mezi královskými a poddanskými městy
I.3 – Selské povstání
II. – Důsledky třicetileté války
II.1 – Demografické následky, obyvatelstvo a zastavěná plocha
II.2 – Obdělaná půda a vinice
II.3 – Živočišná výroba a chov
II.3a – Skot
II.3b – Brav: ovce
II.3c – Brav: vepři
II.3d – Brav: kozy
II.3e – Koně
II.4 – Řemeslná výroba a hospodářství
II.4a – Řemesla v berní rule
II.4b – Řemesla dle matrik
II.5 – Rekatolizace
II.6 – Morová rána
III. – Závěr
IV. – Prameny a literatura ke studiu sledovaného období
V. – Použitá literatura
V.1 – Dostupné online

I. – Úvod 

Ferdinand II. Habsburský

I.1 – Třicetiletá válka a Ústí

Ústí nad Labem se v prvním desetiletí války vyhnulo válečným operacím i nepříjemnostem s nimi spojenými. Až roku 1631 vpadli na Ústecko vojska saského kurfiřta. Ti zde o rok později založili sklad potravin, jež povětšinou uloupili císařským. Po jejich odchodu 7. června 1632 do Pirny, je vystřídala císařská armáda, po bitvě u Lützenu přišlo do města 16. listopadu 1632 vojsko Albrechta z Valdštejna, odešla odtud roku 1634. Když se téhož roku v červenci roznesla po kraji zpráva o blížících Švédech, měšťané prchli do okolních lesů a císařský rychtář Salomon Freudenberger s purkmistrem Jakobem Mollerem Solinskym a  dalšími radními odcestovali s městskou pečetí do Prahy.
Švédové ovšem v srpnu 1634 utrpěli drtivou porážku u Nördlingenu, znamenalo jejich stažení z Čech. Velká část jejich vojska pak 23. a 24. září nocovala v Ústí, samozřejmě s požadavky na zásobování, jk to tehdy bývalo zvykem. Válku se švédy ukončil pražský mír o rok později. Zpustošený kraj si ovšem příliš klidu neužil, protože zhruba o tři a půl roku později, v srpnu 1639, opět přitáhli Švédové a až do roku 1648 se tu ukázali pětkrát.
Nehledě na válečné rekvizice, vraždění a rabování, či destrukci, postihly kraj ještě mimořádné berně. Nejhorší v tomto směr byl zřejmě rok 1645, kdy zemský sněm povolil navíc ještě daň z hlavy.
Po třicetileté válce bylo Ústí naprosto zbídačené. Z přibližného počtu 1,9 tisíce obyvatel v roce 1610 tu po třiceti letech válečných útrap zřejmě nežila v roce 1650 ani celá tisícovka lidí. Od té doby Ústí v podstatě jen stagnovalo. Počet obyvatel začal narůstat až s koncem 18. století. Totéž platilo například i pro zvířectvo a dokonce i pro domy a usedlosti.
Několikeré pustošení Ústecka procházejícími armádami samozřejmě vyhnalo mnoho obyvatel z domovů, část jich našla azyl v Sasku.
K nejvýznamnějším exulantům z Ústecka (Velké Chvojno) patří Georg Ritschel, který na počátku čtyřicátých let 17. století spolupracoval s Janem Ámosem Komenským v Gdaňsku. Poté se usadil v Anglii, kde se stal významným teologem anglikánské církve a profesorem oxfordské univerzity.

I.2 – Stírání rozdílů mezi královskými a poddanskými městy
Města jako stav po třicetileté válce ztratila na významu a utrpěla obrovské ekonomické ztráty.

Paradoxně z této situace nejvíce vytěžila města poddanská. Jednak se rychleji díky zázemí vrchnostenských velkostatků vzpamatovávala, a také stále častěji začínala zpochybňovat, nebo dokonce ignorovat privilegia měst královských, neboť jim dokázala hospodářsky konkurovat a to dokonce velmi úspěšně, opět díky své vrchnosti. Patrné je to na příkladu Ústí a městečka Trmice, patřících k panství Jana Hartwiga, hraběte z Nostic.
Když roku 1662 získal Nostic Horní i Dolní Trmice, obec spojil a učinil z nich centrum svého panství. O dva roky později, roku 1664, přesunul do Trmic trhové právo (dříve patřilo Řehlovicím) a zval sem řemeslníky. Ještě 30. prosince 1664 povýšil císař Leopold I. Trmice na městečko a udělil mu znak.
V Ústí to samozřejmě vyvolalo nevoli, jenže hrabě Nostic měl konexe ve Vídni a Ústí potřebovalo znovu potvrdit svá privilegia. Nakonec zvítězila i pragmatická stránka věci, ústečtí řemeslníci si nemohli dovolit ignorovat nový trh.
Rozvoj Trmic pokračoval i o století později, roku 1775 měly dokonce už třináct organizovaných cechů, nebo čtyři výroční trhy i právo na regulovaný magistrát, čož je vlastně stavělo na roveň Ústí.

I.3 – Selské povstání
V okolí Ústí se rozhořelo selské povstání roku 1680, ale města se bezprostředně nedotklo. Zajímavé je, že k povstalcům se prokazatelně nepřidali poddaní z vesnic Stříbrníky a Vaňov, jež roku 1659 žádali o ochranu proti přehmatům města a výši robotních povinností krajského hejtmana Gottfrieda Konstantina ze Salhausenu.

II. – Důsledky třicetileté války

II.1 – Demografické následky, obyvatelstvo a zastavěná plocha
O demografickém vývoji v Ústí nad Labem si můžeme udělat obrázek i z porovnání údajů v berní rule z předbělohorského období a z období po válce, který provedla.
Berní rula používá jako základní zdanitelnou jednotku „jeden osedlý“. Dala by se označit jako jedna domácnost plátce daní. Jedna domácnost, použijeme-li koeficient 5, představuje průměrně 5 obyvatel.

V Ústí v předbělohorském období roku 1598 stálo 365 domů, z toho ve vnitřním městě 266 a na předměstí 99. To tedy znamená 1,84 tisíce obyvatel. Ústecké matriky pak pro rok 1610 uvádějí přibližný počet 1,9 tisíce obyvatel. Výsledky jsou tedy přibližně stejné, respektive se zanedbatelným rozdílem. Přeskočíme-li do poloviny 17. století, zjistíme z porovnání obou zdrojů, že žilo v celkem 186 (159 vnitřní město) domech 930 obyvatel. Třicetiletý konflikt a jeho následky tedy redukovaly počet domů i lidí v Ústí na polovinu oproti letům 1598 a 1610. Demografická literatura uvádí, že hustota městského obyvatelstva v době předbělohorské se pohybovala mezi 50 až 150 obyvateli na hektar. Faktem je, že během války došlo k posunu od horní hranice (nad 100 obyv.) v roce 1598 k dolní hranici (60 obyv.) v roce 1654.
Velikost zastavěné plochy následkem válečných událostí klesla z 20 ha na 12 ha. Situace na předměstí, válkou stiženého mnohem citelněji, nelze sledovat. Od poloviny 17. století počet obyvatelstva stále klesal. Určité zlepšení lze sledovat až v prvním desetiletí 18. století, kdy počet obyvatelstva vystoupal zhruba (teprve) na úroveň poloviny 17. století.
Patrné je to z vizitace tereziánského katastru z roku 1714. Ten uvádí, že ve vnitřním městě žilo 208 měšťanů a na předměstí 124, dohromady na Ústí 332 měšťané. Tedy, že počet obyvatel dosahoval v Ústí v tomto roce počtu z 2. poloviny 16. století.

ROK 1598 ROK 1654
počet obyvatel – 1310 počet obyvatel – 795
počet domů – 266 počet domácností – 159
velikost města v ha – 13,1 velikost města v ha – 13,1
počet domů na 1 ha – 20 počet domácností na 1 ha – 12  
hustota obyv. na 1 ha – 100 hustota obyv. na 1 ha – 60

II.2 – Obdělaná půda a vinice
Z berní ruly je možné si také udělat obrázek o zemědělské produkci Ústí, jelikož zaznamenává údaje o držbě půdy u jednotlivých osedlých. Dozvídáme se tedy, že celkem zemědělská půdá v polovině 17. století činila přibližně 512 ha, z toho vinice zabírali 215 ha, tedy 42,19 %, osedlí osévali 295 ha orné půdy. Orná půda tedy  představovala 57,4 %. Výměry chmelnic a zahrad jsou zanedbatelné. Je zajímavé, že i když v Ústí pustlo 37 usedlostí, ladem ležící půdy bylo minimum. Pro úplnost dodejme, že rula nedokládá v Ústí žádná pleveliště a les. Nejvíce půdy vlastnili Adam Kyplt, zemědělec, kterému patřilo 203 strychů, což je 58,3 ha a Matěj Ulbrycht, zemědělec, vlastnící 107 strychů, tedy 29,7 ha.
Na jaře Ústečané osévali jařinami 57 ha, na ozimy na podzim 110 ha. Zbývající třetina orné půdy zůstávala ladem (trojpolní hospodaření).

Takzvaná „lada“, asi 0,4 % z celkového výměru, nepatřila do osevního systému. Sloužila jako pastviny a určitá rezerva.
Zemědělství v Ústí patřilo k doplňkovému způsobu obživy řemeslníků, jelikož řemeslo samotné by je většinou uživit nedokázalo. Je třeba dodat, že ale ani zemědělství u městských obyvatel nepatřilo k hlavnímu zdroji obživy.
V předbělohorském období patřilo vinařství a chmelařství mezi velmi rozšířené činnosti, jež měšťanům přinášely značný majetek, konkrétně vinařství v polovině 16. století v Ústí a okolí hrálo významnou roli. I po třicetileté válce zabíraly vinice velkou část zemědělské půdy.
Avšak v polovině 17. století zájem o pěstování vína a chmele poklesl a vinice i chmelnice se začaly zmenšovat. Samozřejmě, vliv na to mělo i válečné období, kdy měšťané i zemědělci pochopitelně dávali přednost obilnářství, zajišťujícímu základní potraviny, tedy chléb a pečivo, kaši. Pokles výroby chmele a vína samozřejmě souvisel i s rostoucí dělbou práce, či rozvojem směny, kdy v zemědělství ztrácelo smysl udržovat nevýnosné vinice a chmelnice.
Pouze dva osedlí vlastnili vinice v rozloze větší než 50 strychů, zemědělec Adam Kyplt a Tomáš Rochus, vinař. Těmto dvěma mužům, žijícím ve vnitřním městě, patřilo z celkové rozlohy 207,5 ha vinic plných 15,42 %.

II.3 – Živočišná výroba a chov
Z berní ruly je také možné vyčíst údaje o pěstování dobytka ve sledovaném období. Zjišťujeme, že nejčastěji měšťané chovali koně, dále krávy, jalový dobytek, ovce, vepře a kozy.

II.3a – Skot
Posuzujeme–li chov dobytka, nesmíme zapomenout na jeho užitkovost. Přední místo z tohoto hlediska zaujímal chov skotu. Krav (dojnic) chovali měšťané ve vnitřním městě celkem 89 a na předměstí 6, tedy celkem 95 kusů hovězího dobytka, což znamená, že jej chovalo přibližně 39 % osedlých, převážně po 1 až 2 kravách, přičemž je chovali především drobní řemeslníci a zemědělci. Více kusů, tedy 3 až 4, chovali bohatší zemědělci a vinaři, nejvíce jich vlastnil Matěj Ulbrycht, celkem 7.
Ovšem většina chalupníků z předměstí si krávu dovolit nemohla. Z 16 osedlých, kteří žili na ústeckém předměstí, jich mělo krávu pouze 6. Celkem tedy v Ústí k roku 1654 lidé chovali 95 krav (dojnic), což na jednoho osedlého činilo průměrně 0,55 kusu.
Nízký stav panoval i v případě jalovic, dle berní ruly osedlí chovali 35 jalovic a to jen ve vnitřním městě, ne předměstí neeviduje ani jednu. To znamená, že 85 % osedlých o jalový dobytek nemělo zájem, nebo jej z jiných důvodů nechovalo. Průměr na jednoho osedlého činí 0,22 kusu jalůvek.

II.3b – Brav: ovce
Feudální výrobní ekonomika vytvořila pro chov ovcí velice dobré předpoklady. Stejně tak měl jejich chov důležitou funkci ve hnojení úhorů. Situace se ovšem drasticky změnila vlivem válečných událostí. V berní rule je zaznamenáno, že ve vnitřním městě zdejší lidé chovali celkem 111 ovcí, co se předměstí týká, není uváděn žádný záznam. Největší stádo ovcí opět vlastnil Matěj Ulbrycht, a sice 79 kusů. Průměr na jednoho osedlého činí 0,39 ovce. Dá se tedy předpokládat, že ani chov ovcí se nevyhnul škodám, jež sebou přinesl tři desetiletí trvající válečný konflikt.

II.3c – Brav: vepři
K rozšířeným patřil i chov vepřů, ten se ale podstatně lišil od dnešního, vepře lidé v 17. století především pásli (stejně jako staletí před tím a po tom). Co se rozšíření chovu vepřů týká, lze ho vysvětlit stejným faktem, jako dnes: ceny vepřového masa byly (a jsou i dnes) nižší, než u masa hovězího. To platilo už v 16. století. To znamená, že chov vepřů kryl většinu spotřeby masa.
V Ústí ve vnitřním městě berní rula zaznamenala 118 prasat, na předměstí pak většina chalupníků vepře nechovala, jsou tu hlášeni pouze 3. Celkem se tedy v Ústí nacházelo 121 vepřů, přičemž osedlí většinou chovali 1 až 3 pašíky. Největší stádo vepřů, celkem 11, vlastnil Kryštof Reichel. Většinu z nich zřejmě prodával. Průměr na jednoho osedlého činil 0,74 prasete.

II.3d – Brav: kozy
Vzhledem k tomu, že vrchnost od 17. století omezovala různými zákazy chov koz, patří tento k nejméně rozšířeným. Rula jich ve vnitřním městě v Ústí uvádí celkem 8, na předměstí žádnou. Ve všech případech je chovali malí vinaři, kteří nevlastnili žádné jiné domácí zvířectvo. Průměrný počet vychází 0,05 kozy na osedlého.

II.3e – Koně
Úloha koně je v zemědělském hospodářství napříč staletími až do první poloviny 20. století neoddiskutovatelná. Koně – tahouna nelze v té době takřka nikým nahradit, s výjimkou speciálně cvičených volů, ty však nemají takovou výkonnost, jako kůň. O jeho důležitosti hovoří i označení jednotky výkonu tj. „koňská síla (horsepower – hp)“, zavedená Jamesem Watem. Koním hospodáři coby důležité tažné síle věnovali zvláštní pozornost a péči. I v Ústí souvisela síla a množství potahů ve většině případů s rozlohou obdělávané půdy. Stavy koňů třicetiletá válka postihla nejhůře.
Berní rula uvádí v ústeckém vnitřním městě pouze 34 koní, vesměs patřili movitým. Většina osedlých, jež je vlastnili, se zabývala zemědělstvím, případně vinařstvím. Pouze v jednom případě vlastnil potah majitel hospody. Na předměstí opět není zapsán jediný potah. Jelikož ve vnitřním městě vlastnilo potah pouze 5 % osedlých, činí průměrné množství potahů na jednoho osedlého 0,27 koně.

II.4 – Řemeslná výroba a hospodářství
Odpověď na otázku, jaké konkrétní vlivy měla třicetiletá válka na řemeslnou výrobu a hospodářství, není jednoduchá. Vzhledem k statistickým údajům o snížení populace a naopak o růstu výdajů, kterými obyvatelé na válku dopláceli, lze sice říci, že válečné události musely nutně napáchat v ekonomice Ústí obrovské škody, tedy i v řemeslné výrobě. Bohužel, dochované prameny, ať už berní rula, nebo matriční zápisy, nejsou tak podrobné a pestré, aby bylo možné určit, do jaké míry v Ústí ovlivnila válka vývoj řemeslné výroby a do jaké míry se na něm podepsal předchozí vývoj. V každém případě ale řemeslná výroba stagnovala.

II.4a – Řemesla v berní rule
Informace, jež o zaměstnání obyvatel berní rula přináší, nejsou příliš přesné. Přesto si z nich můžeme udělat hrubou představu o situaci. V polovině 17. století (rok 1654) v Ústí existovalo dle berní ruly pouze 21 provozovaných řemesel a drobných živností. Důkazem stagnující řemeslné výroby je nízká specializace řemeslníků i fakt, že 92,8 % z nich vlastnilo a obdělávalo půdu a jen 7,2 % se živilo provozováním řemesla samotného, z celkového počtu 56 řemeslníků nevlastnili a neobdělávali půdu pouze 4 řemeslníci.

Řemesla mapuje následující tabulka:

výrobní skupina
řemesla
počet

I. potravinářská
sládci 
řezníci 
pekaři 
mlynáři 
celkem
1 
15
11
3
30

II. oděvní
ševci 
krejčí 
kloboučníci 
kožešníci 
celkem
2 
3 
1 
1 
7

III. textilní
soukeníci 
tkalci 
celkem
1 
1 
2

IV. kovodělná
kováři 
špendlíkáři
jiné kovodělné 
celkem
3 
1 
1 
5

V. kožedělná
jircháři 
celkem
1 
1

VI. dřevozpracující
bečváři 
celkem
10 
10

VII. zpracující zeminy
hrnčíři 
celkem
2 
2

VIII. drobná řemesla
mydláři 
provazníci 
celkem
2 
2 
4

IX. živnosti a obchod
apatykáři 
kořalny 
hospody 
šmejdíři 
handl v plátně 
handl se solí 
celkem
1 
5 
2 
2 
1 
1 
12

celkem Ústí
73

II.4b – Řemesla dle matrik
Výsledky rozboru ústeckých matrik, co do struktury obyvatelstva dle zaměstnání v letech 1579 až 1799 se oproti berní rule už dosti liší. Lze to snad vysvětlit tím, že rozbory sledovaly 50tileté období, do něhož se promítlo určité oživení po třicetileté válce a také velký pohyb obyvatelstva.

Výsledky jsou následující:
řemeslo počet řemesel dle matrik počet řemesel dle berní ruly
I. potraviny 105 30
II. oděvy 85 7
III. textil 40 2
IV. kovy 24 5
V. kůže 6 1
VI. dřevo 30 10
VII. zeminy 50 2
VIII. ostatní 86 4
IX. živnosti a obchod 14 12
celkem 440 73

II.5 – Rekatolizace
Spolu s upevňováním moci Habsburků začíná i upevňování postavení katolické církve a rekatolizace. Tu na Ústecku řídilo nově vzniklé biskupství v Litoměřicích a podporovaly ji kláštery v Ústí nad Labem (dominikánský) a v Bohosudově (jezuitský). V Bohosudově též vzniklo poutních místo, jedno z nejznámějších v severozápadních Čechách. Následkem toho se již počátkem 18. století veškeré obyvatelstvo Ústecka zcela hlásí ke katolictví. Dokládají to i velkolepé oslavy svatořečení Jana Nepomuckého v roce 1730.
Za pozitivní pro rozvoj architektury na Ústecku lze označit stavby a opravy kostelů, které začaly ihned s nástupem rekatolizace. Kostely totiž nestačily přílivu nových věřících, navíc řada z nich byla poškozena, nebo zcela zničena. Tak například v Ústí roku 1625 Adam Kippelt st. z Brunnesteinu zbarokizoval původně gotický kostel sv. Materny.
S rekatolizací souvisel i směr, kterým se ubíralo školství. To v pobělohorské době konkrétně v Ústí splynulo se školou farní a ocitlo se zcela pod vlivem církve. Rektora, kantora a školní pomocníky v ústecké škole sice dál doporučovala (císařskému rychtáři, ne už městské radě) pražská univerzita, ale nikoliv nezávislí akademici, ale de facto jezuité. Ti ve svých špičkách sice představovali dobovou intelektuální elitu, ale už to zcela neplatilo v 18. století a obecně už vůbec ne na místní úrovni.
Žáci i učitelé museli povinně účinkovat při církevních slavnostech, kantor býval zároveň regenschorim a varhaníkem, starší žáci stálými členy kůru.

II.6 – Morová rána
Nelze říci, zda třicetiletá válka měla přímý vliv na rozšíření morové rány v českých zemích, jež v roce 1680 postihla i Ústecko. Nepřímý však měla určitě, ostatně na epidemii má vliv celá řada nejrůznějších faktorů: migrace obyvatelstva, zvířectva a hmyzu, odolnost hostitelského organismu, úroveň hygieny i lékařské péče a další. Jak známo, hygienické poměry v 17. a koncem 18. století byly otřesné.
Vodu z potoka, tekoucí z Libouchce, znečistěná odpadem ze stájí a chlévů, dokonce používali na vaření piva. To pak mělo odpornou chuť. Ani to nepřispívalo ke zdraví obyvatel. Moderní pohled na zdravotnictví a hygienu přineslo až osvícenství.
Na paměť epidemie z roku 1860 Ústečané vybudovali kapli Navštívení Panny Marie na skále nad městem, která od té doby nese jméno Mariánská skála. Kapli město zbořilo v roce 1976.
Z barokních památek dnes na Mírovém náměstí stojí kopie sloupu se sochou sv. Antonína Paduánského. Socha zde město umístilo roku 1708. Stála zde do počátku šedesátých let 20. století, obnoven byl až po pádu komunistického režimu v roce 1996.

III. – Závěr
Třicetiletá válka tedy zasáhla do všech oblastí života ve městě. Namísto rozvoje řemesel, která spíše stagnovala a sotva stačila pokrýt spotřebu města, zůstávala v královském městě Ústí zemědělská výroba i ve 2. polovině 17. století prostředkem obživy i pro řemeslníky. Stejně tak měla třicetiletá válka zhoubné následky pro rozvoj dobytkářství, jež se nacházelo v úpadku, případně způsobila i drastický pokles vinařství.
Celkově můžeme konstatovat, že Ústí n. L. bylo z okolních měst postiženo nejvíce.
Potravinářství vysoce převyšovalo ostatní výrobní skupiny, ale zde se zdá, že pokrývalo jen místní spotřební trh. Stejně tak v polovině 17. století jsou v poměru k ostatním řemeslům velmi početně zastoupeny obory dřevozpracující. Překvapující ovšem zůstává, že ve městě zničeném válkou berní rula neuvádí stavební řemesla, stejně tak u města na břehu Labe nedokládá existenci řemeslníků, zabývajících se stavbou lodí. Lze to prý vysvětlit nízkým počtem obchodníků a neexistencí dálkového obchodu po Labi v Ústí. Ani specializace ostatních řemesel není vysoká.
Všechna zjištěná fakta ukazují, že město se z následků třicetileté války vzpamatovávalo desítky let, v podstatě dvě staletí, do počátku průmyslové revoluce, kdy opět získalo na významu jako průmyslové centrum. K tomu, že na tom město nakonec bylo hůře, než města ostatní, přispívá i jeho poloha na křižovatce cest směřujících do Saska, po nichž přicházely a odcházely nepřátelské armády.

IV. – Prameny a literatura ke studiu sledovaného období

Obrázky: Wikipedia, Archiv města Ústí n. L.
Berní rula, kraj Litoměřický, město Ústí n. L., fotokopie v Archivu města Ústí n. L.
Vizitace Tereziánského katastru z roku 1714, in: SÚA Praha
Ladislav Dušek, Obyvatelstvo Ústí n. L. do konce 18. stol., Ústí n. L., 1974.
E. Křečková, Ústí nad Labem podle berní ruly, in: Ústecký sborník historický 1979, s. 133n. J. Janáček, Řemeslná výroba v českých městech v 16. století, Praha 1961.
P. Jančárek, Města českého Krušnohoří v předbělohorské době, Ústí n. L. 1971.
A. Zeman, K metodice studia populačního vývoje českých měst královských v předstatistickém období, in: Historická demografie č. 1.
E. Richter, Die Steuerrolle vom Jahre 1654 und ihre Ergebnisse für den jetzigen Aussiger Bezirk, in: Heimatkunde des Bezirkes Aussig, 3. Teil, Ústí n. L. 1932, 160n.

V. – Použitá literatura
Eva Křečková, Ústí nad Labem podle berní ruly, in: Ústecký sborník historický 1979, s. 133n.
Ladislav Dušek, Obyvatelstvo Ústí n. L. do konce 18. stol., Ústí n. L. 1974.
Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová a kol., Dějiny města ústí n. L., Ústí n. L. 1995, s. 51 – 68.

V.1 – Dostupné online:
http://www.usti-nl.cz/dejiny/17-19st/ul-4-9.htm
http://www.usti-nl.cz/dejiny/17-19st/ul-4-8.htm
http://www.usti-nl.cz/dejiny/17-19st/ul-4-7.htm
http://www.usti-nl.cz/dejiny/17-19s tvojet/ul-4-6.htm
http://www.usti-nl.cz/dejiny/17-19st/ul-4-5.htm
http://www.usti-nl.cz/dejiny/17-19st/ul-4-4.htm
http://www.usti-nl.cz/dejiny/17-19st/ul-4-3.htm
http://www.usti-nl.cz/dejiny/17-19st/ul-4-2.htm
http://www.usti-nl.cz/dejiny/17-19st/ul-4-3.htm
http://www.usti-nl.cz/dejiny/17-19st/ul-4-2.htm
http://www.usti-nl.cz/dejiny/17-19st/ul-4-1.htm