„Sopherl! Sopherl! Sterbe nicht! Bleibe am Leben für unsere Kinder! (česky
„Sofinko, Sofinko, neumírej! Zůstaň na živu pro naše děti!“), zvolal následník
rakouského trůnu František Ferdinand d´Este. „Nic mi není,“ odpověděla svému
manželovi umírající těhotná vévodkyně Sofie.
Oba
však tehdy v Sarajevu 28. června 1914 zemřeli ještě před příjezdem do
guvernérova paláce. Výstřely atentátníka Gavrila Principa, které ukončily
jejich život, pak o měsíc později rozpoutaly nejničivější válku, jakou do té
doby svět poznal.
Nešťastná
vévodkyně, tehdy ještě hraběnka Chotková, často pobývala na rodovém zámku
ve Velkém Březně na Ústecku. Není ovšem jediným člověkem z Ústí, který je
spjat s tímto nešťastným činem zfanatizovaného srbského studenta.
Nerovný
sňatek
Ve
vídeňském sále tajných radů musela tehdy panovat napjatá atmosféra. Toho dne,
28.června 1900, před nejvyššími hodnostáři říše a císařem měl přísahat
následník trůnu František Fedinand d´Este. Přísaha to ovšem nebyla jednoduchá.
Měl se vzdát nároku na trůn pro své děti.
Chtěl
totiž uzavřít nerovný sňatek. „Chci svému synovci podat nový důkaz své obzvláštní
lásky a svolil jsem k jeho sňatku s hraběnkou Sofií Chotkovou,“ řekl tehdy ve
svém proslovu starý mocnář František Josef I. „Děti, jimiž by byl tento sňatek
požehnán, ale nemohou sdílet práv arcivévodské rodiny.“
Jeho
budoucí žena, Sofie Chotková pocházela z rodu, který ač nepatřil
k nejvyšší říšské aristokracii, dal jí nejednu velkou osobnost. Byla
krásná i podle dnešních měřítek. Štíhlá, hnědooká, kaštanové vlasy.
Dostalo
se jí dobrého vzdělání a hovořila mimo němčiny ještě maďarsky a česky. Stala se
dvorní dámou u arcivévodkyně Isabely, manželky arcivévody Bedřicha, vojenského
velitele v Bratislavě. A tam se s následníkem trůnu seznámila.
Utajená
láska
Láska
Františka Ferdinanda a Sofie Chotkové zůstala utajena ještě roku 1898.
František Ferdinand věděl, že legalizace jeho vztahu k Sofii je takřka nemožná.
,,Když
má našinec někoho rád, najde se vždycky v rodokmenu nějaká maličkost, která
zakazuje manželství, a tak se stane, že u nás vždycky muž a žena jsou navzájem
dvacetkrát příbuzní. Výsledkem je, že polovina dětí jsou blbci a idioti,“
napsal o tom zoufale.
Nakonec
se oba sňatku dočkali a měli tři děti. Sofie se sice stala velkovévodkyní, ale
pro svůj původ nesměla Ferdinanda nikam oficiálně doprovázet. Pouze jednou jí
to bylo dovoleno. V to osudné léto roku 1914 do Sarajeva.
Ústecký
archivář
„Můj
prastrýc býval řidičem Františka Ferdinanda d´Deste. Moje rodina vlastně může
za první světovou válku," řekl s nadsázkou ústecký archivář Vladimír
Kaiser.
Kromě
řízení automobilu však býval Kaiserův prastrýc i jakýmsi Ferdinandovým
bodyguardem. „Babička žila v Ústí, ale
její sestra Emilie odtud odešla za prací do Vídně. Tady potkala Tomáše
Dvouletého," popsal Kaiser rodinnou historii.
Osudný
záskok
„Dvouletý
byl ve Vídni nejspíš prvním řidičem. Vlastnil auto se značkou W1 a Ferdinand si
ho vybral. Potom jej poslal do Londýna na, řekněme, protiteroristické školení.
Tam mu do omrzení opakovali, že kdyby se cokoliv dělo, nesmí nikoho poslechnout
a musí vždy ujet pryč, aby zajistil bezpečnost svých pasažérů," líčil
Kaiser.
Jenže
Tomáš Dvouletý, proškolený řidič, se s následníkem rakouského trůnu do Sarajeva
nevydal. Jeho zaměstnavatel mu dal volno. Měl si totiž brát za manželku sestru
Kaiserovy babičky Emilie.
„Zaskočil za něj neškolený řidič od hraběte Harracha.
Kdyby to auto tenkrát v Sarajevu řídil můj prastrýc, tak by nejspíš Ferdinanda a
Sofii nezabili. První světová válka by třeba pak ani nemusela být," dodal
archivář Vladimír Kaiser.
První
padlý
Měsíc
po smrti Ferdinanda a Sofie ale 1. světová válka začala útokem rakousko –
uherských vojsk na Srbsko. Vůbec prvním padlým této války a první světové války
na rakouské straně vůbec se stal ústecký rodák, pan Štěrba.
Žádné komentáře:
Okomentovat