Motto:
„Cílem války není padnout za svou
vlast, ale donutit ty parchanty na druhý straně, aby padli za tu svou...“
Georg
S. Patton
Úvod
Bitva o Midway
Orig.:Midway
USA, 1976, 132 min
Režie:
Jack Smight
Kamera:HarryStradling
Jr.
Hudba:
John Williams
Hrají:CharltonHeston,
Henry Fonda, Edward Albert, James Coburn, Glenn Ford, Hal Holbrook,
ToširóMifune, Robert Mitchum, CliffRobertson, Robert Wagner, Ed Nelson, James
Shigeta, Monte Markham, BiffMcGuire, Kevin Dobson, Christopher George, Pat
Morita, John Fujioka, DabneyColeman, Erik Estrada, ClydeKusatsu, Tom Selleck,
SteveKanaly, BennettOhta, Mitchell Ryan, Susan Sullivan, Robert Webber, Frank
Parker, John Lupton, John Schuck, Miiko Taka, Gregory Walcott, Jeff
Chamberlain, SabShimono, GlennCorbett, Robert Ito, Paul Frees[1]
Řečeno slovy Micua Fučidy, námořního kapitána
japonského císařského námořnictva: „Pro
Japonsko byl výsledek bitvy u Midway nepochybně tragickou porážkou. Japonské
Spojené loďstvo se spoléhalo více na kvalitu než na kvantitu, a už dlouho
zaměřovalo výcvik a přípravu tak, aby bylo s to porazit početně silnějšího
nepřítele. Ale u Midway početně silnější japonské loďstvo podlehlo slabšímu
nepříteli.“[2]
Americká
kinematografie během studené války nemohla toto obrovské vítězství, znamenající
obrat v pacifické válce,ignorovat, stejně jako nemohla pominout
„všenárodní“ tragédii u PearlHarboru. Patří-li Tora! Tora! Tora! k nejlépe
zpracovaným hraným dokumentům své doby, domnívám se, že totéž lze říci i o
Bitvě o Midway.
Zatímco ale první jmenovaný film zcela pohltilo
líčení historických událostí, vedoucích k likvidaci flotily amerických bitevních
lodí a jasnému důkazu o tom, že budoucnost patří plovoucím platformám pro
letouny; scénář druhého kromě suchého líčení historických událostí pamatuje i
na love story a osobní vztahy některých aktérů příběhu, jež mají naznačit, že
osobní vazby jednotlivce musejí zcela ustoupit v případě nutnosti ve
prospěch celku.
Tato práce si všímá děje filmu z historického
hlediska.Pomineme-li jeho propagandistický účel, lze říci, že snímek poměrně
slušně reflektuje klíčové události i okolnosti námořního střetnutí od jeho
přípravy po ukončení. Poskytuje divákům pohled na práci zpravodajů, atmosféru
doby v USA i na japonských ostrovech. Pro zvýšení autentičnosti děj filmu
doplňují autentické dobové záběry.
Děj
filmu začíná již v úvodních titulcích, na jejich pozadí běží záběry
z dobového propagandisticky-dokumentárního záznamu Doolitlova náletu na
Tokio, provedeném letkou B-25 Mitchel z letadlové lodi Hornet. Díky němu dostal
admirál IsorokuJamamoto(ToširóMifune) zelenou k provedení jeho plánu vnutit
rozhodující bitvu americkému loďstvu a zničit ho, zejména amerických letadlových
lodí, čímž by následně Japonsko ovládlo Tichý oceán a přinutilo by Spojené
státy k míru.
Děj
se poté přenáší z Jamamotovy zahrady do Honolulu, kde poukazuje na velmi
podstatnou okolnost, totiž, že Američané rozluštili japonské námořní kódy. To
jim pak umožnilo zjistit, kde a víceméně i s jakou silou Jamamoto svůj
útok plánuje. Zde se seznamujeme s hlavní postavou příběhu kapitánem
MatthewemGarthem, představovanou pro Američany doslova ikonickým hercem
CharltonemHestonem.
O
chvíli později už režisér servíruje pohled (barevný dobový) na flotu
v hirošimském zálivu a poté diskusi nad Jamamotovým plánem, který po
strategicko-štání linii rozpracoval kapitán Kurošima, jeden z nejlepších
japonských stratégů. Debata naznačuje hlavní problémy dvou simultánních útoků:
jednoho klamného na Aleuty a druhého, skutečného, na atol Midway: složitost
plánu, předpoklad zničení obrany ostrova i případné následky neúspěchu,
plynoucí z masivního průmyslového potenciálu USA – tedy porážku císařství.
Jamamoto zde proto říká, že jedinou možností, jak v Pacifiku zvítězit, je
zničit loďstvo USA u dotyčného atolu.
Poté
následuje setkání kpt. Gartha a admirála ChesteraNimitze (Henry Fonda). Během
debaty v autě vysvětluje zpravodajec, jak identifikovaly Midway podle rok
starého hlášení pilota, který přelétával „nedaleko bodu AF,“ přičemž po analýze
dospěli k přesvědčení, že se jedná právě o daný atol. Přičemž je navrženo
ověření domněnky zasláním falešné zprávy o poruše úpravny vody na ostrov,
kterou měli spojaři odvysílat na velitelství v otevřeném vysílání. Pokud
se ji podaří zachytit jako soubor hlášení z AF, je tím potvrzeno, že se
jedná právě o inkriminovaný cíl. Tím je de facto řečeno vše důležité po
zpravodajské linii, příběhu, tvořící předehru samotného dramatu.
Popis
japonského plánu útoku je notoricky známý, a i ve filmu je debatě na
strategickou mapou věnováno jen málo prostoru, který je ovšem dostačující,
jelikož útok postupně ukazuje samotný děj filmu.
K
oklamání nepřítele chtěli Japonci klamně zaútočit nejprve na Aleuty a odlákatamerické
letadlové lodě na sever. O den později měly japonské letadlové lodi zničit
leteckou základnu na Midway a ostrov obsadit. Zároveň počítali s tím, že až
Američané poznají, oč japonským stratégům doopravdy šlo, pošlou k atolu své
hlavní síly, včetně letadlových lodí. S těmi si pak měl japonský 1. úderný svaz
letadlových lodí poradit. Tím Japonci chtěli dosáhnout dvojnásobného vítězství.
Získat pro sebe strategický atolMidway a definitivně zničit americkou
tichomořskou flotilu.
Jamamotona
dosažení svého cílepoužil dosud nevídaný počet válečných lodí: 8 letadlových
lodí, 4 těžké a 4 lehké, 11 bitevních lodí, 22 křižníků a 66 torpédoborců.
Hladinové loďstvo rozdělil do pěti svazů.
Hlavní
skupinou mělo být šest letadlových lodí 1. úderného svazu viceadmirála ČúičiNaguma
(James Shigeta), v minulosti použité při útoku naPearlHarbor. Nagumoale
mohl využít pouze čtyři z nich. Šókaku byla poškozena během bitvy v Korálovém
moři a Zuikakutamtéž ztratila tolik pilotů, že je nebylo Japonsko schopno
nahradit.
Kaga,
Hirjú a Sorjú v čele s vlajkovou Nagumovou lodí Akagitak zůstaly jedinými
letadlovými loděmi, které se mohly bojů u Midwayúčastnit. Mimo to měly
důležitou roli sehrát Invazní svaz pro Midway viceadmirála NobutakeKondōa (ConradYama)a
Severní svaz viceadmirála Hósógaji, určený k útoku na Aleuty.
Hlavní
japonský svaz pod velením Jamamota nakonec do boje nezasáhl. A sám admirál, ač vrchní
velitel, během bitvy mohl pouze sledovat, jak řídí bitvu Nagumo, bez možnosti
nějak opravit chyby svého podřízeného.[3]
Plán
byl založen na okamžiku překvapení a předpokladu že admirál Nimitz své lodě
rozmístí k ochraně své nejcennější základny, Havaje.
Nutno
říci, že se tu objevuje v pohledech na vojenskou základnu na Midway
zajímavá podrobnost výstroje: americká stráž má na hlavě britskou helmu,
proslulý „ocelový klobouk“.
Děj
se poté zaznamenává pochybnosti na americké straně, zda je Midway skutečný cíl
útoku i domněnku, že se ve skutečnosti Japonci blafují a chtějí vlákat
americkou flotilu do léčky a zničit ji (což chtěli) a pokusí obsadit Aleuty
(což nechtěli).
Objevují
se i detaily o nemocech zkušených bojových velitelů u Japonců, případně
admirála Williama F. Halseyho (Robert Mitchum), jehož nahradil Raymond A.
Spruance.
Po
peripetiích kolem zamilovaného pilota wildcatuToma Gartha ml. se konečně
přesouvá děj na moře a k Midway. Nervozita během pátrání Catalin po
japonské flotile, Jamamotův vztek z náhod, které komplikují jeho výpravu:
neuskutečněný letecký průzkum, bouře. Nuda pilotů průzkumných flyingboatů.
Odhalení japonské flotily. Celkem reálný pohled na „ticho před bouří“.
Formování k boji.
Americké
síly byly Japonci dokonale přečísleny. Admirál Nimitz, velitel tichomořské
flotily, rozdělil proto své hladinové loďstvo do dvou svazů. Jednak 5 křižníků
a 10 torpédoborců poslal pod velením kontradmirála Theobalda na obranu Aleut.
Zbývající síly, tedy 3 letadlové lodi, 8 křižníků a 17 torpédoborců poslal k Midway,
aby čelily Jamamotovu útoku. Bohužel, viceadmirál Halsey (Robert Mitchum) trpěl
jakousi kožní chorobou, roztomilé byly jeho stesky, že nevidí
z nemocničního pokoje do přístavu a požadavek na pokácení palmy, jež
výhledu brání.
Na
svůj post ovšem navrhl dosavadního velitele doprovodných křižníků kontradmirála
Spruance (Glenn Ford). Navíc se Nimitz potýkals potížemi kolem letadlových lodí.
Měl plně funkční Enterprise a Hornet, ale poškozenou Saratogutou dobou opravovala
loděnice ve Spojených státech a k Midway dorazila až po bitvě. Poslední,
Yorktown, jak bylo řečeno v předchozích řádcích, byl těžce poškozen v
Korálovém moři. Naštěstí doplul až do PearlHarboru. Nimitz rozkázal loděnici,
aby zkrátila tříměsíční opravu do tří dnů. Což se podařilo a překvapení, jež
zahráli japonští herci ve svých rolích, bylo jistě i ve skutečnosti
stejně velké, jako ve filmu.
Síly
pro Midway rozdělil Nimitz na operační svaz TF 16 s Enterprise a Hornetemjemuž velel
Spruance, operační svaz TF 17 s Yorktownem jemuž velel vítěz z Korálového
moře kontradmirál Frank Jack Fletcher (Robert Webber).[4]
Tvůrci
filmu dovedně pokryli historické reálie a nedostatek použitelné techniky,
případě triků skvěle vyrovnali dokonalým střihem. Skvěle využívali dobových
barevných dokumentů. Ty zařazovali do bojových scén a jediné, co prozradilo, že
se nejedná o hranou scénu, byla zrnitost filmového materiálu. Diváka až
zamrazí, když si uvědomí, že v tom letounu, sekaného na cucky
protileteckou municí, prokládanou stopovkami, sedí skutečný pilot.Případně, že ta
planoucí loď na obzoru je skutečná Akagi a že v ní umírá výkvět japonského
námořnictva. Umocňuje to divácký zážitek, ale zároveň upozorňuje, že příběh na
plátně není fantazií tvůrce, ale skutečná dějinná událost.
Co
se použité bojové techniky týká, k vidění byly povětšinou skutečná dobová
letadla: wildcaty, zera, dauntlessy, betty a další. A také Enterprise, Hornet,
dokonce i potopený Yorktown, či legendární Jamato. Buď v době natáčení stále ještě brázdily
oceány a pokud ne, jejich záznam se nacházel ve filmových archivech z 2.
světové války a byl tvůrci použit ve filmu o zázraku u Midway.
Realismu
ději dodává i ztvárnění nepříjemností, s nimiž se vojáci potkávají od
chvíle, kdy lidstvo zjistilo, že nejlepším způsobem, jak zredukovat populaci, je
navzájem se pobít. Totiž potíže s vojenským erárem. Nefungující vysílačky
na palubě průzkumného japonského letounu, pátrajícího po amerických letadlových
lodích. Vadné elektrické spínače, které pošlou torpédo do vody předčasně na
amerických dauntlessech.
Ale
také vypjaté emoce, jež kolikrát v noci před bojem člověku nedovolí spát.
Závěr
Chtěl-li
bych někomu promítnout film přesný co do dobových reálií, dějinných událostí, i
použitých záběrů téměř přesný a zároveň ho pobavit, sáhl bych po bitvě u Midway
spíš, než po Tora! Tora! Tora!, které je pro normálního diváka poněkud
rozvláčné. Film má spád, dobové dokumenty mu dodávají realističnost a pokrývá
to nejdůležitější, jež se k neuvěřitelnému vítězství USA váže.
Lze říci, že Bitva o Midway patří k nejlépe
zpracovaným válečným filmům v historii kinematografie, společně s Tora!
Tora! Tora!, kterým se inspiroval a který jinak pojal děj o něco komplexněji.
Literatura, on-line zdroje
Miloš HUBÁČEK, Pacifik v plamenech, Praha 1990.
Micuo FUČIDA - Masatake
OKUMIYA, Midway, rozhodující bitva v
Pacifiku, Praha 1990.
Žádné komentáře:
Okomentovat